tíha rozhodnutí, risk lásky
Stojím před změnou. Těší mě a děsí zároveň, protože vím, že ovlivní mé teď a tady, zajetou rutinu, mé vztahy. A vím, že ji podniknout nemusím, ale zároveň to nemůžu pustit z hlavy. V cestě totiž stojí mé srdce. Zamilovala jsem se. Do pejska. Přesně 1. dubna jsme s přítelem v útulku dostali do rukou vodítko krásného černého křížence bullíka. Mé srdce, které před skoro třemi roky utrpělo ztrátou mého největšího psího parťáka, opět zaplnil hřejivý pocit zvířecí blízkosti. Takový pocit, který vám žádná jiná bytost nedokáže dát, ať už vás kdokoli miluje jakkoli. Jsem psí člověk a vždycky jsem byla. Vlastně mě překvapuje, že jsem bez pejska vydržela tak dlouho. Ale je pravda, že si člověk rychle zvykne na pocit neomezené svobody. Moct odjet si kdykoli kamkoli. Neřešit. Ačkoliv to pro mě nikdy s pejskem přítěž nebyla. Najednou tu velkou zodpovědnost zvažuji dvakrát tolik, protože to poslední, co chci, je, aby po své spletité minulosti znovu trpěl. Opravdu je na to vhodný čas? Mám práci, ...
